Mladý hasič amatér

Honzík je hasič dělem i duší. A i když je mu teprve pět let, má jasno čím bude. Přece hasičem. Jeho nadšení je úplně nakažlivé. Doma má hadice, rozdělovač i oblečení a samozřejmě helmu. Helma nemá sklopný štít, což Honzík těžce nese. Jinou kšiltovku než s nápisem HASIČ nedá na hlavu.

Matky to vidí jinak

Je to prima, mít sen o tom, co chce v životě dělat. Ale jako máma už takovou radost nemám. Já vím, co takové povolání hasiče obnáší. Jakých nebezpečí jsou vystavování a v duchu vidím ty nejhorší možné scénáře, které se mohou stát. Tak jen doufám, že až povyroste, najde si něco jiného, co ho zaujme a bude v životě chtít dělat. Méně nebezpečného. Možná teď někteří se mnou nesouhlasí, povolání hasiče je velice záslužná a jsou velice důležití a potřební. Ale já se na to dívám z pohledu matky, a i když vím, že bych byla na syna pyšná, moc bych se o něj bála.

Den otevřených dveří u hasičů

HasičAle teď nepředbíhejme. Je zatím malý, tak to nemusím řešit. Dneska je den otevřených dveří u profesionálních hasičů. Tohle si nemůžeme nechat ujít, zvlášť když nás malý celé léto bombardoval otázkou. “Kdy už pojedeme tam, kde jsou ty oranžové auta.” Konečně jedeme. Malý se v autě vrtí, jak je nedočkavý. Počasí nám taky vyšlo, což je fajn. Jsme tady. Malý běží před námi a na moje slova: “Pomalu, oni nám neutečou,” vůbec nereaguje. Před očima má hasiče a ostatní ho nezajímá. Venku mají vystavená auta, která používají a děti si do nich můžou sednout. Být v kabině, na všechno si sáhnout, vyzkoušet, paráda. Dokonce je tu i sanitka a jeden z členů posádky ukazuje, co jsou v autě za přístroje. Dovolí dětem, ale i dospělým nahlédnout dovnitř. Jednoho tatínka položili na nosítka a jeho malá dcerka asistovala zdravotníkovi. Předváděl první pomoc. Je to velice zajímavé, vidět to takhle na vlastní oči. A pak jdeme do garáží. Tam mají vystavené zásahové oblečení, helmy a kombinézy proti jiným druhům zásahů.

ČTĚTE TAKÉ:  Trochu zbrklé poprvé

Mladý hasičJeden hasič si vzal Honzíka k sobě a vyzkoušel mu svoji helmu se sklopným štítem, malý je u vytržení. Manžela zase nasoukal do obleku proti žáru. Smíchem jsem se málem skácela. Vypadal jak mimozemšťan. To by jste museli vidět. Honzík si taky vyzkoušel boty, na kterých byly složené kalhoty. Hned jim taky vykládal, proč je takhle mají a když ho pochválili, já měla pocit, že náš klučina nějak povyrostl. Ale největší průšvih byl ten, že si nemohl vyzkoušet slaňovací tyč. Představte si, že prosil manžela, aby mu doma taky takovou udělal. Na otázku: ”A kde by měla být,” měl pohotovou odpověď. “Přece v pokoji se udělá díra a tam bude.” Nechápavě kroutí hlavou a diví se, jak to nemůžeme pochopit.

ČTĚTE TAKÉ:  Italské manželství

Samozřejmě, žádná díra se doma kopat nebude. To ani náhodou. Naštěstí ho zaujalo další vybavení, tak jsme to dál řešit nemuseli. Bylo to skvělé odpoledne a jen s velkými obtížemi jsme Honzíka odváděli do auta a domů. Ale už teď se těšíme na příští rok, kdy se sem budeme moct podívat znovu.

Redakční tým magazínu Provoněno. Píšeme pro vás o vaší OPAVĚ a jejím okolí.

Napsat komentář

Starší příspěvky:
Taková větší fontána

Východ Slovenska patří mezi krásná, z velké části nedotčená, místa v Evropě. Jsou zde nekonečné lesy, louky, pole v létě...

Zavřít